Karel starší ze Žerotína a Dřevohostice

      Podobně jako na svých jiných panstvích, i v Dřevohosticích zde se mladý Žerotín prosadil jako aktivní stavebník a dřevohostický zámek se potom na dvě desetiletí stal lusthausem jeho srdce. Slovo lusthaus lze přitom v této souvislosti chápat dvojím způsobem. V přeneseném slova smyslu je tím míněna Karlova láska k tomuto sídlu, díky níž se Karel starší ze Žerotína na počátku 17. století velmi často psal především jako „pán na Dřevohosticích“. Stejně tak ale platí i v užším architektonickém slova smyslu. Zámeček v Dřevohosticích totiž svou velikostí, strukturou a částečně i funkcí v soustavě Žerotínových rezidencí připomínal spíše reprezentativní letohrádek či vilu nežli velký sídelní zámecký komplex, jak tomu bylo třeba v Náměšti nebo v Rosicích. Karel sem zajížděl hlavně odpočívat a věnovat se svým duchovním zájmů. Nic na tom přitom nemění ani skutečnost, že ani přímo na zámku a předzámčí v Dřevohosticích nechyběly správní a hospodářské budovy, včetně pivovaru a vinopalny. Morava přece jen nebyla slunnou Itálií a hospodářské zázemí nechybělo ani tak výraznému zámku s funkcí letohradu, jakým ve své době byly Bučovice Jana Šembery z Boskovic.

      Také Dřevohostice vznikly podobně jako jiné Žerotínské zámky na místě starší středověké tvrze, která pak zůstala i v novostavbě patrná v jednom ze zámeckých křídel. Přesto lze v případě tohoto zámku mluvit o novostavbě, do níž Karel starší ze Žerotína vtělil své představy o podobě venkovského šlechtického sídla. Přestavba patrně začala v polovině devadesátých let 16. století. Tehdy se totiž v pramenech hovoří o prvních stavebních úpravách souvisejících s odstraněním gotické věže a odvozem přebytečného materiálu. Poddaní z Dřevohostic navíc přibližně ve stejné době dostali v urbáři za úkol přivážet k novostavbě tvrze dříví, kámen a další stavební materiál. Pak stavba pokračovala kontinuálně po celou dobu žerotínské držby a její pokračování na svá bedra po koupi panství roku 1618 převzal i Jan starší Skrbenský z Hříště.
      Pokud jde o stavitele dřevohostického zámku, nabízí se samozřejmě souvislost s nedalekým Přerovem, kde známe hned několik jmen italských mistrů. V případě Dřevohostic však stopa vede spíše do Kroměříže. Rezidenční město olomouckých biskupů se v době Stanislava Pavlovského a Františka z Dietrichsteina stalo významným cechovním centrem v této části Moravy. Z Kroměříže tak do Dřevohostic přišel Andrys Vlach, který vstoupil do žerotínských služeb a nejspíše se na stavbě zámku výrazným způsobem podílel. Jeho jméno bylo ostatně zaznamenáno i v souvislosti s budováním některých okolních šlechtických sídel. Jiného svého poddaného, zedníka Jeronýma, poslal Karel starší ze Žerotína roku 1603 dokonce na zkušenou do Itálie. Také stavitel Jakub Kendyn  Vlach a tesař Martin Hendrych, které prameny zmiňují v době dostavby zámku prováděné v letech 1618-1619 Janem starším Skrbenským, přišli do Dřevohostic z Kroměříže a nejspíše zde pracovali již v epoše Žerotínů.
      Na brněnské cechovní prostředí tak v tomto případě odkazuje pouze jméno stavitele Antona Parise, jehož kontakt se Žerotíny je doložen i v brněnských městských knihách. Paris kolem roku 1608 stavěl zámek v Ivanovicích na Hané nedaleko Vyškova, jehož arkáda jeví některé podobné rysy jako detaily na zámku v Dřevohosticích, a tak není vyloučeno, že zavítal i sem. V každém případě lze doložit, že renesanční zámek v Dřevohosticích vznikal patrně v několika vlnách mezi léty 1595 a 1619 a že se na jeho podobě podepsali Italové usedlí v cechovních střediscích Moravy.

      Žerotínský zámek v Dřevohosticích byl ušlechtilou pozdně renesanční čtyřkřídlou nížinnou stavbou, obklopenou fortifikací a systémem vodních příkopů. Zatímco předzámčí sloužilo převážně k hospodářským účelům, nevelké arkádové nádvoří již vykazovalo rysy letohradu zámožného aristokrata. Na rozdíl od západomoravských sídel nebyly arkády využity pro složitá emblematická poselství. V souladu s aktuálními trendy počátku 17. století se jejich tvůrci omezili na jednoduchý ornamentální či květinový dekor a manýristicky si pohráli s protikladem těžkých bosovaných arkád v přízemí a odlehčených balustrád v prvním a druhém patře zámku. Počátek 17. století dával před jemným dekorem přednost manýristickému bosování, v němž již byl ukryt opětný příklon k vojenskému stylu v profánní architektuře, který jakoby předjímal bouřlivá léta třicetileté války. Nádvoří zámku Karla staršího ze Žerotína tak vzniká v podobném duchovním prostředí a s podobnými rysy, s jakými buduje Karlův bratranec Ladislav Velen svůj zámek v Moravské Třebové. Uvnitř dřevohostického zámku pak vznikla celá řada prostorných pokojů, zaklenutých klenbami, z nichž mnohé byly dotvářeny štukovými reliéfy. Výpravné cykly, s nimiž se v Náměšti nebo v Rosicích setkáváme na nádvoří, tak byly v tomto případě přeneseny do vnitřních prostor prvního patra. Podobně jako v Rosicích přitom i zde využil Karel starší ze Žerotína místností v nejstarších částech budovy k demonstrování starobylosti svého rodu. Pozdější přestavby těchto částí zámku nicméně zabraňují zjistit, nakolik i zde uplatňoval heraldické a emblematické cykly, které přibližně ve stejné době vznikaly v Rosicích. Tak nebo onak získal Karel starší ze Žerotína v Dřevohosticích působivé sídlo, kde na počátku 17. století trávil především letní měsíce. Více než zámky zděděné po otci či strýci bylo výrazem Karlova vlastního budovatelského úsilí.

      Nejedna zmínka v pramenech i Karlův zájem o osudy panství i zámku v rukou pozdějších majitelů napovídá, že byl tento zámeček jeho srdci obzvláště blízký. Proto může působit absurdně, že se jej zbavil již roku 1618, tedy dlouho před nucenými prodeji svých moravských panství vyvolanými Obnoveným zřízením zemským. Někdy se má zato, že tak učinil pod finančním tlakem, doložit tento praktický důvod prodeje panství však z dostupných pramenů zcela jednoznačně nelze. V každém případě jde o jeden ze zřejmých projevů tragiky a manýristických protikladů v životě Karla staršího ze Žerotína. Byť po roce 1618 dostavba pozdně renesanční fáze zámku v Dřevohosticích a byť jiné Žerotínovy stavby a úpravy zámeckých sídel pokračovaly i ve dvacátých letech, lze prodej zámku v Dřevohosticích považovat za počátek konce Karlových aktivit v oblasti budování zámeckých sídel.

Tomáš Knoz